O kontemplaci

Abychom odhalili vědomí, které je pravou přirozeností mysli, musíme zbavit mysl jejího obsahu. V běžném stavu je vědomí vždy zapleteno s nějakou myšlenkou, takže se v oné myšlence ztrácí a uniká naší pozornosti. Proto je jednou z hlavních podmínek potřebných k dočasnému uvědomění si duše, úmyslné a úspěšné vyprázdnění mysli. Existuje jediná cesta k odhalení Čistého Vědomí, a to vzdát se myšlení a pak být ochoten jít úplně za ně. Podmínkou pro vnímání skutečnosti Nadjá v našem běžném vědomí, je ochota vyprázdnit svou mysl od nás samých. Jakmile mysl projde přípravným poučením a když opustí myšlenky a předměty, když opustí ego, poznává se, vnímá a odhaluje sebe samu jako Nadjá.

Tato nesnadná cesta ke klidu mysli a konečné realizaci má tři stupně. Tím prvním a zároveň základním je koncentrace, která na určité úrovni přechází do druhého stupně v meditaci, která je v podstatě přemýšlením o duchovním námětu. Ale myšlenky o vyšším vědomí nikdy nemohou nahradit vědomí samotné. Přejeme-li si prožít skutečnost toho, co představují, musíme přejít na další stupeň – z meditace do kontemplace, která je třetím a zároveň nejvyšším stupněm. Na této úrovni se mysl hrouží do sebe a nezabývá se svými výtvory. Kontemplace nám dodává sílu na rozdíl od meditace, která vede často k únavě.

Zatímco koncentrace je zaměřena na jakoukoli fyzickou věc nebo mentální představu, meditace musí být zaměřena na přemýšlení o duchovním námětu a to logicky, nebo v představivosti. V kontemplaci proniká mysl tento námět tak úplně, že myslící činnost ustane, myšlenky a představy zmizí. Meditující a jeho námět se sjednotí a oboje se vnoří do jediného vědomí. Na prvních dvou stupních musí být použita vůle, protože pozornost musí být připoutána k jedné řadě myšlenek a musí též pronikat stále hlouběji. Jakmile je dosaženo třetího stupně, veškerá tato činnost i užívání vůle ustane, je zcela odložena, a jediné, co je třeba, je pasivní odevzdání se Nadjá bez úsilí.

Na této úrovni nastává stav, kdy je Mysl stažena hluboko do sebe a je tak zaujata sama sebou, že zevní svět zcela zmizí a s ním mizí i problémy, které s ním souvisí. Je to stav soustředěného klidu. Žádné ego již nepůsobí svými emocemi a jednotlivými myšlenkami. Uvědomění si vědomí se stane skutečností. Konečně se odhalí a projeví skutečné bytí člověka a žádné vnitřní konflikty již neruší jeho tichý střed. V tomto hlubokém stavu je mysl v dokonalé rovnováze. Síly, které ji uvádějí do konfliktu nebo vášně, jsou naprosto pod kontrolou. Naše vědomí, osvobozené od myšlenek, je pak samo v sobě, nesmíšené a nepromítnuté ven. Aby se vyšší fáze kontemplace obešla bez nepříjemných následků, musí jí předcházet očista nebo příprava.

Kontemplace se vyznačuje prázdnotou bez myšlenek, naprostým tichem a nepřítomností osobního sobectví. Pokud chceme vstoupit do stavu kontemplace, musíme vypudit každou myšlenku jakmile vystane, ať se zdá být jakkoli vznešená, neboť je jisté, že ji v zápětí následují další doprovodné myšlenky. Musíme nesmlouvavě hledat Prázdnotu. Kontemplace je úspěšně dosaženo, jakmile zapomeneme na zevní svět, když jej svými tělesnými smysly nevnímáme a jakmile se paměť a osobnost rozplynou ve vakuu, protože pozornost je plně a zcela zaujata myšlenkou na Nadjá a ztotožnění se s ním. V kontemplaci mysl přestává myslet a prostě beze slov uctívá, miluje a zbožňuje Božství.

V tomto stavu cítíme, že jsme na pokraji velkého odhalení, které nám otevře nový svět krásy a pravdy. Činnost, která vytváří myšlenky, zaniká, sám intelekt je vstřebán tichým středem bytosti a zářící mír nás zaplavuje. Mysl vklouzne do prázdnoty, kde není čas a kde nastupuje příjemné uspokojení z nebytí. Objeví se silný pocit, že okolo nás je větší přítomnost, která je současně ochranná i dobrotivá. Dokonalý odpočinek je čerpán z univerzální Životní Síly. Není zde žádná intelektuální činnost, žádné myšlení, žádné touhy, přání a potřeby. Místo toho je zde poznání, šťastný míruplný stav, téměř na pokraji blaženosti, který nás drží v kouzelném zajetí. V podstatě je to návrat do duchovního lůna, abychom se opět zrodili do nového světa bytí.

Jakmile neexistuje žádné vědomí světa, stále je zde vědomí samo o sobě. Počáteční extatické vytržení přejde postupně do pokročilého, nezúčastněného klidu. Při praktikování naprostého klidu, pouhé nahromadění síly, kterou absolutní ticho s sebou přináší, zvyšuje v člověku schopnost koncentrace. V nejhlubším stavu kontemplace může být myslící schopnost dočasně vyloučena, ale bude zde existovat jediné radostně klidné a povznesené vědomí pravého jáství. Pokud opustíme činnost ega, ocitneme se v hlubokém mlčení mysli, jemném tichu srdce. Na této úrovni kontemplace přestane být činná schopnost mysli, která dává věcem zevní tvar.

To, co budeme nacházet hluboko v sobě, není myšlenka ani emoce. Je to sloučené vědění – vyciťování. Pokud pronikneme tak hluboko, jak se jen zdá, že je to možné, kdy se ztratíme a ego je vyhlazeno, existuje skutečná svoboda a osvobození od přání, připoutanosti a závislostí. Pátrání v nejvnitřnější části svého já vede nakonec ke krajní prázdnotě, kde se nemůže zrcadlit nic z vnějšího světa, k božskému tichu, kde nemůže působit žádná představa a žádný tvar. V kontemplaci existuje pocit, že jsme obklopeni nesmírností nekonečného prostoru a že jsme s ním nějak spojeni.

Pokud dosáhneme pomocí meditace stavu mysli stažené ze smyslové zkušenosti do nehybného sebeponoření a naprosto utišené do nejvyššího stupně, ovládli jsme kontemplaci. Jakmile jsou naše myšlenky utišeny a vědomí je plně obráceno do nitra, následuje stav podobný spánku, ale na rozdíl od spánku bude prozářen vědomím. Není zde žádné vědomí fyzického těla ani žádný pohyb myšlenek. Vládne zde pouze ticho. Nejde jen o zastavení myšlení, ale je to také pozitivní pozornost Božské Přítomnosti. Je to něco daleko hlubšího než pouhý klid, něco dynamického a intenzivního. V tomto tichu oproštěna od tělesných činností, citových vzruchů a mentálních změn všedního života, je sama mysl izolována.

V nejhlubší meditaci jsme přivedeni na zcela odlišnou úroveň vědomí, v nejhlubším bodě je dosaženo ticha. Na této hluboké úrovni meditace si jen stěží uvědomujeme tělo, a to málo z uvědomění bude tělo objektivizovat jako něco, co používáme a nosíme, ale určitě ne jako sebe sama. Osobní jáství je překročeno a my se ztrácíme v Nadjá. Provází nás jednoznačná radost, pocit velké útěchy a vznešené úlevy, která se někdy šíří do čisté a ryzí blaženosti. Na nejvyšší úrovni již tyto zkušenosti nejsou cílem, protože se zabývají osobností. Teprve když kontemplace vede k zapomenutí na osobnost a k úplnému pohroužení se do Vyššího Bytí, je dosaženo cíle.

Pokud učiníme Mysl předmětem své pozornosti, začne se sám od sebe objevovat jasný klid, který je její přirozeností a její pevný, neměnný charakter spontánně pomáhá zapudit všechny rušivé myšlenky. Proměnlivý intelekt je konečně ustálen ve věčném tichu duše, která mu nyní vládne. Pokud vstoupíme do nehybného stavu kontemplace, uzavřou se naše oči pro scenérie tohoto světa a také se uzavře naše mysl pro myšlenku o něm. Za úspěch můžeme považovat, když je naše ponoření tak hluboké, že se zevní svět zdá velmi vzdálený. Jakmile se naše soustředěná pozornost noří do nitra, svět se stále více vzdaluje, až zmizí úplně. Pak si můžeme uvědomit svou ,,duši“ a její mír.

Paul Brunton: „Existuje jediný základní princip, který probíhá jako nit všemi těmito vyššími kontemplativními cvičeními. Je následující: Jestliže dokážeme opustit myšlenky na jednotlivé věci, představy o jednotlivých předmětech, vyvolané smysly v poli vědomí, a jestliže to dokážeme udělat s plným a inteligentním pochopením toho, co děláme a proč to děláme, pak se sám od sebe objeví element čisté nediferencované Myšlenky samé; ten bude identifikován jako naše nejvnitřnější Já.“

Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona – Svazek 15. POKROČILÁ KONTEMPLACE * MÍR VE VÁS

MCphil

Komentáře



*Jméno:
ICQ:
*Email:
Web:
*Text:
Opakem dne je:
Návštěvnost webu: 1056246