O Krátké stezce

Ať už člověk kráčí kteroukoli duchovní cestou, musí na jejím konci přejít na Krátkou stezku, na které je zničena iluze ega a odloženo ztotožňování s egem. Můžeme si vybrat, zdali se rozhodneme čekat, zatímco budeme pomalu postupovat od zotročení k osvobození, nebo můžeme ve svém myšlení, postojích a reakcích na události a svět přenést svou pozornost z ega na Nadjá. Všechny cesty k cíli jsou závislé na dualistickém principu, který je snižuje na nižší úroveň. Pouze krátká stezka je neduální, protože začíná i končí samotným cílem – přenesením pozornosti na Nadjá.

Pokud Dlouhá stezka začíná a končí egem, pak Krátká stezka začíná obratem pozornosti k Nadjá a odkrývá perspektivu jeho nekonečnosti. Díky tomuto postoji lze na Krátké stezce dosáhnout pozitivnějšího a méně omezujícího postoje, náš život se stane radostnějším a my sami lidštějšími. Myšlenka, že se musíme vyvíjet po dlouhou dobu procházením mnohých inkarnací, je správná jedině tehdy, pokud jsme jí neustále hypnotizováni. Je ale nesprávná, když trváme na skutečnosti, že jsme nyní stejně božští, jakými kdy budeme – musíme se však probudit z iluze a tuto pravdu vidět.

Krátká stezka vylučuje metody, postoje a principy Dlouhé stezky, které jsou důležité na svém místě a ve své době. Protože Dlouhá stezka je dualistická a zabývá se objekty, zatímco ta druhá není dualistická a je bez objektů. Při přechodu na Krátkou stezku je pozornost obrácena zcela opačným směrem, hledající se oprošťuje od starých myšlenkových konstrukcí a tak dosahuje pozitivnějšího a méně omezujícího postoje. To vyžaduje ohromný skok z jeho přítomného stanoviska ke stanovisku nejvýše možnému.

Prohlášení osvícených lidí v souvislostí s Krátkou stezkou je, že jsme božští, vždy jsme byli a nic se na tom nezmění ani do budoucna. Člověk nikdy neopustil božské bytí, přestože mu nevědomost brání v tom, aby si to uvědomil. Konečnou pravdou tedy je, že jsme ve své nejvnitřnější přirozenosti zakotveni v Bohu, neoddělitelní od Boha a toto odhalení je nejvznešenějším účelem života. Nikdy nebudeme více božští, než je tomu dnes. Nepotřebujeme se v tomto smyslu vyvíjet, ale uvědomit si to.

Nemuseli bychom se vláčet dlouhým evolučním vývojem, těžce a lopotně pracovat na svém vývoji tak, jak nám učitelé, proroci a guruové přikazují, pokud bychom věnovali nepřetržitou pozornost této pravdě, pokud ji odmítneme pustit z mysli, jestliže dovolíme, aby pronikla všemi částmi naší bytosti – myšlením, cítěním, vírou i činností. Každý člověk je v Tichu ústředního bytí stále, ať si to uvědomuje nebo ne, nikdy je neopustil a opustit nemůže. To je podstatou Krátké stezky.

Hledající na Krátké cestě postupuje přímo vpřed za svým cílem. Místo toho, aby pracoval pomalým postupem k ovládání myšlenek, snaží se připomínat si skutečnost, že svaté Nadjá je přítomno v jeho mysli právě teď, a že není cílem, který má být dosažen ve vzdálené budoucnosti. Čím více si to uvědomuje a zaměřuje na něj pozornost, tím více pociťuje velký klid a tím více se jeho myšlenky automaticky ztišují. Z toho je zřejmé, že začínat koncem, abychom dosáhli konce, je paradoxem Krátké stezky.

Krátká stezka prohlašuje, že skutečná pravda již existuje v samotné mysli člověka, že může být spatřena každým, kdo odstraní klam, který ji zastírá, vášně, které ji zatemňují a především egoismus, který se jí tak velice obává. To vše nezahrnuje vývoj nových věcí, jak tomu je u Dlouhé ztezky, ale zahrnuje to odstranění starých. Krátká stezka se zabývá odhalením toho, co skutečně jsme, ne toho, čím se jednoho dne máme stát. Nemůžeme dosáhnout skutečnosti, ve které se již nacházíme, ale můžeme dosáhnout vědomí o ní. Takové vědomí vzniká přirozeně v okamžiku, kdy poznáváme jev jako jev.

Pro hledající ego je nemožné stát se Nadjá. Hledající musí proto pochopit, že on je Nadjá a přestat přemýšlet v egoistických termínech o postupu na stezce nebo o dosahování cíle. Krátká stezka nás zbavuje duality myšlení, prostřednictvím kterého vládnou dvě síly – dobro a zlo, Bůh a nepřátelské síly – a uznává Boha jako jedinou skutečnou existenci. Práce na této stezce vyžaduje rozeznávání a inteligenci, kterých v běžném životě není třeba. Přináší překrásné, intenzivní okamžiky a bohatě povznášející nálady. Vylučuje netrpělivost a zakazuje úzkost. Rozvíjí inspiraci a vyvolává intuici.

Praktikovat Krátkou stezku znamená uvědomovat si každý okamžik života jako zázrak. Nemůžeme kráčet touto stezkou bez zamítání světa jako iluze a následkem toho bez označování světského zla a utrpení jako iluzorního. Abychom mohli kráčet Krátkou stezkou, musí být naše víra v Nadjá neomezená, naprostá a životně důležitá. Musíme věřit v účinnost jeho milosti a mít také silnou a nekolísavou důvěru v účinnost jeho síly. Krátká stezka nám dává pocit nádherné volnosti a ten, kdo ji dokonale sleduje, zbaví se komplexů viny, trápení nad svou minulostí a svými hříchy.

Krátká stezka vyžaduje naprostou změnu myšlení, upírání pozornosti na cíl a ne na cestu k němu, přesunutí pozornosti od ega k Nadjá. Krátká stezka vede k míru, který není pouze pociťován, ale je také chápán. Na této stezce je veškeré toužení a pátrání, naděje a myšlenky obráceno jedině na Nadjá. Úspěch Krátké stezky je závislý na tom, kolik lásky věnuje člověk jejímu cíli. Bezpečný přechod na Krátkou stezku je ale možný pouze za předpokladu, že jsme nejdříve pročistili, posílili a zformovali svůj charakter prostřednictvím Dlouhé stezky.

Jestliže se do Nadjá hluboce a oddaně zamilujete z celého srdce, pak budete mít určitě úspěch. Důležité je přestat hledat Nadjá, protože ono je s námi vždy a všude. Je také nutné věřit v jeho Přítomnost, protože ono je s námi a v nás. Nemůžeme získat to, co zde již je. Opusťme tedy klamnou ideu ega a prosazujme tu skutečnou. Jestliže se odmítáme ztotožňovat s názorem a činnostmi ega, odmítáme také odsuzovat je.V podstatě se jedná o neustálé připomínání si, že máme být v Tichu, protože ono je tím, čím skutečně jsme ve svém nejvnitřnějším bytí a kde se setkáváme se Světovou Myslí.

Nauka Krátké stezky je úspěšná pouze pro ty, kteří jsou pro ni připraveni. Jedním z jejich praktických závěrů je přísné odmítání každé negativní myšlenky. Část práce na této stezce spočívá také v intelektuálním studiu metafyziky Pravdy. To je nutné k odhalení iluzornosti ega, což je předběžným krokem k jeho překročení a k odlišení jeho ideí od skutečnosti. Dále je potřebné cvičit neustálou vzpomínku na Skutečnost během každodenního života ve světě a také provádět meditaci odevzdáním se myšlence na Skutečnost v tichu.

Neustálá vzpomínka na Nadjá nám připomíná jeho nádheru a tím pěstujeme radostnější postoj. Přesto by Krátká stezka neměla být nastoupena dříve, než bude proveden dostatek přípravné práce k vybudování morální a intelektuální základny a aniž by byla zajištěna dostatečná rovnováha. Jedině splněním těchto podmínek se projeví její schopnost vést hledajícího k vznešenému vrcholu jeho hledání. Pokud by byla nastoupena předčasně, bude podporovat sobectví, oživí intelektuální pýchu nebo napodobí osvícení.

Tato stezka má i svá nebezpečí, kterým je sebeklam vedoucí k duchovní domýšlivosti a také netečnost, vedoucí k nedostatku jakéhokoli úsilí očistit charakter a napravit mysl. Nastoupit krátkou stezku bez předchozí určité nápravné práce Dlouhé stezky může končit tím, že staré vady jsou nahrazeny novými. Usilování o sebenápravu prostřednictvím Dlouhé stezky má svůj význam pouze tehdy, pokud po zvládnutí potřebných disciplín následuje přechod na Krátkou stezku. Z toho vyplývá, že Dlouhá stezka nevede k samotnému cíli, ale po vykonání potřebné práce musí nakonec vyůstit k přechodu na Krátkou stezku.

 

Paul Brunton: ,,Krátká stezka nabízí nejrychlejší cestu k požehnání duchovní radosti, pravdy a síly. A protože tyto věci jsou přítomny v Nadjá, a protože Nadjá je přítomno v nás všech, každý z nás může na ně uplatňovat nárok přímým prohlášením o své pravé identitě. Tento jednoduchý akt vyžaduje od něho obrat, opuštění závislosti na osobním já a zírání k původnímu Zdroji, odkud prýští jeho skutečný život a bytí, jeho pravá prozíravost a štěstí. Nedbaje všech opačných idejí, o kterých ho zevní svět přesvědčuje, pohrdaje emocemi a žádostmi ega ,,modlí se bez ustání“ k tomuto Zdroji. To znamená, že se na něj v nitru udržuje soustředěný, dokud nepocítí jeho osvobozující vlastnosti a nerozšíří se do jeho zářivé nádhery.“

Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona sv.15.POKROČILÁ KONTEMPLACE * MÍR VE VÁS

MCphil



Komentáře



*Jméno:
ICQ:
*Email:
Web:
*Text:
Opakem světla je:
Návštěvnost webu: 1056273